hodinu jsme na sebe
pokukovali přes knížku
ona seděla u okna já
dřepěl u dveří
fakt jsem nemoh svýmu
štěstí věřit
Ostatní cestující
jedli řízky
spali nebo telefonali
svým blízkým
něco bylo ve vzduchu
věděli jsme to oba
ale než jsme spolu sami zůstali
bože to byla doba
když zašeptala v prázdnym kupé
za litr vykouřím ti ho a netvař se tak tupě
Vlak se znovu rozjel
a já znovu nabral dech
kurňa
asi spolu nebudeme
courat po nákupech
svět se mi zbortil k nohám
jako už tolikrát
ale života bído,
přec tě mám rád
Zapomněl jsem na všechno, co jsem si vysnil naráz
nedá se si dělat musím být přísný
za dva litry bych vám to, slečno, udělal tak,
že byste na to mohla ještě v hospicu vzpomínat