Jak použitej starej krám,
trapnej, že se až zastydí.
Někdy si takhle připadám,
jak potopenej člun.
Jak vypálená zahrada,
jak rozbořenej dům.
Zalez bych mámě zpátky do břicha,
a nebyl vůbec nic.
Nenuť mě mluvit nebo se smát,
nemůžu jíst ani pít.
V hlavě mám rezatej ostnatej drát
a v srdci vykradenej byt.
Chtěl bych se ztratit někam do ticha,
odletět na měsíc.
Zalez bych mámě zpátky do břicha,
a nebyl vůbec nic.
Nevím kam patřím, nevím kdo jsem,
mý cesty nikam nevedou.
Ztratil jsem pod nohama pevnou zem
i nebe nad sebou.
Chtěl bych se ztratit někam do ticha,
odletět na měsíc.
Zalez bych mámě zpátky do břicha,
a nebyl vůbec nic.